Nemoci králíků
INFEKČNÍ-myxomatóza:
Myxomatóza je virové onemocnění králíků. Původce je Leporipoxvirus, který způsobuje vysoce nakažlivé, cyklicky se opakující onemocnění v jehož průběhu se vytvářejí charakteristické uzlovité edémy (myxomy) v kůži a podkoží hlavy, zejména kolem přirozených tělních otvorů.
Proti myxomatóze lze chov králíků chránit očkováním. Nejlépe je začít s očkováním v dubnu, květnu než začne invaze bodavým hmyzem. Vakcinují se králíci starší 10 týdnů. V oblastech s nepříznivou nákazovou situací je možné vakcinovat králíky od 4 týdnů s následnou revakcinací za 6 týdnů. Způsob očkování je intradermální (průpisem ucha vakcinační dvojjehlou) nebo subkutánní (aplikací jehlou pod kůži). Očkovat lze jen zdravé králíky bez horečnatého onemocnění. U očkovaných králíků se vytváří dočasná imunita, proto je potřeba každoročně chov přeočkovat proti myxomatóze.
-nakažlivá rýma
Jedná se o polybakteriální onemocnění horních cest dýchacích. Jako původci jsou nejčastěji nalézány bakterie Pasteurella multocida, Bordetella bronchiseptica, Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Haemophilus sp. a další. Není vyloučena ani prvotní virová infekce, někteří autoři dokonce uvádějí podíl jednoho či více virů.
Onemocnění se šíří vzduchem vyfrknutými částečkami hlenu, potravou nebo vodou. Může se přenést také na oděvu, na rukách, na kleci či nákupem nových jedinců (tzv. bacilonosičů či dokonce přímo nemocných jedinců). Nedostatečná hygiena, výživa (nedostatek vitamínů), transport či nepříznivé počasí (průvan) zvyšuje vnímavost k tomuto onemocnění.
EXISTUJÍ I JINÉ DRUHY INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ, NEJSOU TU NAPSANÉ PROTO, ŽE TYTO JSOU NEJČASTĚJŠÍ.
PARAZITÁRNÍ-kokcidióza
Mikroskopický parazit – prvok, který napadá povrchové buňky tenkého střeva a jater, méně často tlustého střeva a konečníku. Existuje více než 14 druhů králičích kokcidií napadající střeva a jeden druh kokcidie, která napadá buňky žlučovodu v játrech (Eimeria stidae).
Akutní infekce – nechutenství, ztráta váhy, průjem (i krvavý), „ pilka“ (vystouplé obratle na hřbetě vlivem vyhublosti), „skřípání zuby“ chronické infekce – zauzlení střev (intussusepce) – obvykle fatální průběh. Vyšetření se provádí ze stolice. Jaterní kokcidióza – vývojový cyklus zasahuje i do mizních uzlin, vylučování oocyst je až za 4 týdny po infekci. Projevuje se hubnutím, žlutým zbarvením sliznic, zvětšením jater, ascitem (tekutinou v břiše), zaostáváním v růstu, zvětšením břicha. V krvi jsou zjištěny zvýšené hladiny bilirubinu a jaterních enzymů. Při pitvě jsou typické skvrny na játrech a zvětšený žlučník a žlučovod.